Petr
Nastal podzim. Všechno listí již většinou spadlo ze stromů na zem. Zbylé listí zhnědlo. Slunce také změnilo svou barvu, nádherně zčervenalo.
Petr strávil podzimní odpoledne doma. Za poslední rok totiž velice zlenivěl. Také se těšil na soutěž v televizním pořadu. Chtěl ji zhlédnout, ale pořad již skončil. Petr byl zklamaný a začal si stěžovat pohovce, která s ním sdílela pokojíček. Schoulil se pěkně do teplého plyše a rozbrečel se.
Maminka ho slyšela a shlédla dolů ze schodů. Petr se zastyděl a raději rychle pelášil do kuchyně, ve které se shromáždila celá rodina i s milovaným psem. Maminka stiskla Petrovu ruku a on se uklidnil. Tatínek zvedl hrnec polévky a chtěl všem nabídnout. Šlo to však velmi ztěžka, neboť polévka již zhoustla. A to tatínkovi ztěžovalo práci. Proto dal všem na vybranou: buďto polévku, nebo knedlíky a zelí.
První mrazík
Přišel první mrazík. Rybníky se pyšnily prvním ledem a louže na silnicích ve vsi zamrzly také. Děti se radovaly, že půjdou bruslit, ale led na rybníce je zklamal. Byl ještě tenčí než na kalužích. Za chvíli všichni bruslaři odešli a okolí rybníka osiřelo. I divoké husy odletěly. Možná že cestou do Chrudimi, do Přibyslavi, do Jihlavy, a pak přes Rakousko a Alpy dále na jih.
Karkulka
Byla jednou jedna chytrá a roztomilá dívenka. Bydlela s rodiči na konci vesnice v malém stavení nedaleko mlýna. Kdekdo měl dívenku rád, ale maminka a babička ji mely nejraději. Babička žila v chaloupce za lesem. Nebyla tu ale sama. Denně k ní chodily srnky. Brzy po východu sluníčka k babičce přilétali ranní ptáčci, v poledne se u chaloupky objevili zajíci, někdy přicupitali i jeleni. Na dobou noc všem zvířátkům pak zahoukaly sovy.
Jednou v létě měla babička narozeniny. Maminka s dcerkou proto pekly koláčky a připravovaly malinovou šťávu. Dívenka dostala od maminky úkol, aby to vše odnesla babičce. Popadla tedy košík s koláči a už běžela k lesu.
Po cestě si hrála s motýli, koupala si nožičky v rybníce a natrhala kytičku pomněnek. V lese si zpívala a skotačila až zabloudila. Cestu k babiččině chaloupce jí ukázal vlk.
Večer v lese
Šero se sneslo na kraj. Nad obzorem vybledl poslední proužek růžového červánku a už jen světlejší plocha oblohy naznačovala, že tam před chvílí zapadlo slunce. Hajný Straka sestupoval stezkou pod Zlatým vrchem. Znal ji dokonale a i v přítmí se vyhnul všemu, co by způsobilo hluk. Hned za hájenkou nabil pušku. Dnes vzal s sebou i lovecký tesák a do brašny silnou svítilnu, kus špeku a krajíc chleba.
Na obloze blikala první hvězda a z blízka se ozvala sova. Kos prodlužoval přestávky mezi poslední večerní písní, byl stále tišší a unaveně trylkoval. Když hajný docházel k louce, začali koncertovat cvrčci. Vysokými, pichlavými tóny zaplnili celý prostor a přehlučeli i zvonění vody v potůčku.
Na mýtině
Mýtina byla plná vůně bylin. Ve večerním přísvitu poletovali lišajové. Mezi různým býlím rostly pýchavky a léčivý pelyněk. Vzduchem poletovalo chmýří pampelišek. Srnci vycházeli na pastvu. I liška si vyšla na lov. Z teplých pelíšků vylezli malí zajíčci. V dálce zahoukal sýček a neslyšně se snesl k zemi.
Zanechte komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.