Pro 01

Prázdniny

Začaly prázdniny a jako každoročně přijel z Kutné Hory do Prahy můj kamarád Petr. Nepřijel sám, dokonce měl s sebou i psa Alíka. S Petrem často podnikáme výpravy po pražských čtvrtích. Tentokrát jsme bloumali i se psem Alíkem, dohromady jsme tedy byli tři. Alíkovi se v Praze líbilo, stále nám někam utíkal, a tak se stalo, že jsme ho jednou hledali celé odpoledne. To byste nevěřili, co všechno ten Petrův psík sám prošel. Z Václavského náměstí proběhl na Staroměstské náměstí, odkud zamířil ke Karlovu mostu. Zřejmě šel s davem cizinců. Už jsme nedoufali, že ho ještě spatříme. Seděl smutně na Karlově mostě a žalostně kňučel. To bylo radosti, když se Petr s Alíkem opět shledali.

Chlapci a psi

Chlapci a psi běželi po kraji cesty. Nakonec doběhli na paseku, rozběhli se a skočili za ní do hromady písku. V té chvíli stál dědeček nahoře v domě a koukal z okna, jak se psi ženou za kočkou. Pak se podíval na ty krásné dubové, bukové a habrové lesy a byl šťastný, že žije právě zde pod Jezevčí skálou.

 

Povídky malostranské

Bydlím s rodiči a sestrou Janou na Malé Straně. Na jedné z malostranských ulic ležely shodou okolností Nerudovy Povídky malostranské. Byl to nález, jímž jsem byl naprosto okouzlen. Usedl jsem na nejbližší lavičku a prohlédl jsem si nejbáječnější nález mého života. Mám konečně knihu spisovatele, jehož život byl neodmyslitelně spjat s mým rodištěm. Jakkoli to bylo podivné, odjakživa jsem k tomuto velikánovi české literatury, k výtečnému Janu Nerudovi, pociťoval silnou náklonnost. A teď mám v rukou to nejcennější – Nerudovy Povídky malostranské!

 

Školní úly

Na janovické školní zahradě stály pozoruhodné včelíny, které učitel Merunka zhotovil  s dětmi podle muzejních exemplářů z času, kdy naše země oplývala mlékem a strdím. Školní úly byly vyrobeny ze sukovitých kmenů, děti je ovšem nevydlabávaly ručně, to obstaral pan Klokoč na blízké pile. Zato je vyparádily jako pohanské bůžky. Včely, zřejmě pyšné na své vzácné příbytky, pak sháněly jako pominuté a školní úly byly nejvýnosnějšími v celých Janovicích. Zahrada dávala nebývalou úrodu a pro děti, které si někdy zapomněly jablka nebo hrušky na svačinu, měli ve škole vždycky ovoce. Tuhle zvláštnost janovické školy  si maminky nemohly vynachválit.

 

Temná noc

Hodiny odbily půlnoc. Hluboké temné kouty starého hradu ještě více ztemněly. Ticho okolních hvozdů náhle proťalo vytí vlků, jenž dolehlo i do hradního sklepení.

Stará rakev stojící zde už několik století, se opět chystala vydat světu svůj tajemný obsah. Víko rakve se lehce nadzdvihlo, posunulo se a s rachotem dopadlo na kamennou podlahu. Měsíc skryly mraky, vlci ztichli. V rakvi se cosi pohnulo.

 

Na nádraží

Na pražském Masarykově nádraží bylo ještě mrtvo. Jen bezdomovci leželi na lavičkách, ale vypadali, jako by byli také mrtví. Na pražce padaly těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, shromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevily lidské postavy,   z nichž se vyklubali první cestující.  Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokyny svým zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný denní rytmus.

Autor: Václav Víška



Zanechte komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.