Pro 07
Osnova
Psaní velkých písmen.
Vokativ – u vlastních jmen.
3. a 6. pád u podstatných jmen mužského rodu neživotného.
Přídavná jména a jejich významy.
Zájmena.
Zájmena můj, tvůj, svůj.
Zájmena jehož, jejíž, jejichž.
Přívlastek a jeho typy.
Čárka před spojkou a.
Čárka ve větě jednoduché.
Psaní procent, km apod. v textu.
Tip – typ.
Dodatky k pravopisu.
Odrážky a číslování v textu.
Pravopisné cvičení.
Webové odkazy.
Literatura.
Psaní velkých písmen
Názvy ulic, restaurací apod. s předložkovou vazbou:
Na Hradě, Pod Věží, U Kapitána …
Na Hrázce, Pod Zámečkem, Na Okrouhlíku …

 

Názvy náměstí, nábřeží apod.:

náměstí Republiky, náměstí Karla Čapka, náměstí Mezi Zahrádkami, Riegrovo náměstí, Tylovo nábřeží, nábřeží Edvarda Beneše…

Vokativ:
oslovuje se jím nebo zvoleným oslovením hodnotí adresát,
utvoříme-li ho od jmen neživotných, mají funkci poetizační personifikace (Horo, horo, vysoká jsi),
v hovorovém projevu může být nahrazen nominativem, a to u oslovení typu pane Novák, pane Josef.
Vokativ u vlastních jmen
Při oslovení křestním jménem volíme pátý pád: Aničko, Martine, Petře.
Vokativ je v češtině živý pád, proto bychom jej měli používat i při oslovování příjmeními.
Ve spojení s pane má mít i příjmení tvar pátého pádu: pane Nováku, pane Dvořáku, pane Bendo, pane Havle, pane Klausi apod.
Nikoliv pane Pospíšil, pane Kubín apod.

 

3. a 6. pád jednotného čísla u mužského rodu životného
Vzor pán – koncovky:
pánu – pánovi

Vzor muž – koncovky:

muži – mužovi

Vzor soudce – koncovky:

soudci – soudcovi

Obě koncovky jsou rovnocenné.

3. a 6. pád jednotného čísla u mužského rodu životného
Několikaslovný výraz:

Pan ředitel doktor Vladimír Novák.

Panu řediteli doktoru Vladimíru Novákovi.

 

Přídavná jména a jejich významy

Přivlastňovací: osobě: (otcův), druhu: (ptačí),

dějová: (kropicí, žehlicí) vlastnost trvalá,

slovesná: (kropící, hasící) zpřídavnělé přechodníky, (došlý dopis) zpřídavnělé příčestí – obojí vlastnost časově omezená.

Zájmena
Šli tam beze m_____.
Po m_____ to nepoužívej.
Ke m_____, Broku!
O m_____ se říkají věci.
Viděli m_____.
Přišli pro m_____.
Rozbal m_____ to, prosím.
Zůstalo to ve m_____.
Zůstalo to na m_____.
Zájmena
Šli tam beze mě/mne.
Po mně to nepoužívej.
Ke mně, Broku!
O mně se říkají věci.
Viděli mě/mne.
Přišli pro mě/mne.
Rozbal mi/mně to, prosím.
Zůstalo to ve mě/mne.
Zůstalo to na mně.
Zájmena můj, tvůj, svůj
Tvary mojemu, mojich jsou nespisovné.

Tvar mojí ve 2., 3., 6., 7. p. čísla jednotného u ženského rodu je hovorový.

Zájmena můj, tvůj, svůj
Zájmeno svůj, svá, své (přivlastňovací zvratné) se užívá při totožnosti původce děje a osoby nebo věci, jíž se přivlastňuje:

Děkuji za rychlé vyřízení své žádosti.

Ve svém článku reaguji na …
Potřeboval bych náhradní díly na své auto.
Zájmena můj, tvůj, svůj
Je-li rozsah objektu, kterému se přivlastňuje, větší než původce děje, užívá se nezvratných přivlastňovacích zájmen:

My, pracovníci firmy, máme rádi naši jídelnu.

 

Zájmena jehož, jejíž, jejichž
jehož, jejíž, jejichž

Jehož, jejíž, jejichž je zájmeno přivlastňovací vztažné.

Zatímco jehož, jejichž mají jen jeden tvar, jejíž se skloňuje podle vzoru „jarní“ s přívěsným -ž.

Jejíž ve větě zastupuje podstatné jméno rodu ženského. Jeho koncovky však neurčuje toto podstatné jméno, nýbrž to, ke kterému skladebně patří ve větě vztažné: Je to kniha, jejímž autorem je… (nikoli: je to kniha, jejíž autorem je…).

Zájmeno jehož, jejíž, jejichž
Pomůcka, jak tvořit správné tvary, je jednoduchá – v zájmenech jeho, její, jejich se nechybuje, takže:

jeho centrum                                           městečko, jehož centrum

její věž                                                      katedrála, jejíž věž
do jejího středu                                       čelenka, do jejíhož středu
jejími uličkami                                         Verona, jejímiž uličkami
jejich zájezdů                    turisté, z jejichž zájezdů město bohatne
z jejích zájezdů                cestovní kancelář, z jejíchž zájezdů vybíráme
Přívlastek a jeho typy
-holý                               (Velký rybník.)
-rozvitý            (Příliš malé sako.)
-několikanásobný         (Bílé a červené víno.)
-postupně rozvíjející  (Košatý kvetoucí strom.)

volný – můžeme jej vynechat, aniž by se změnil  smysl věty; oddělujeme jej čárkami

těsný – nelze jej vynechat, aniž by se změnil smysl věty; neoddělujeme jej čárkami

Přívlastek několikanásobný
Přívlastek, který obsahuje minimálně dva členy souřadně spojené:
Těžká, odpovědná a namáhavá práce.
Město s dobrou a zdravou vodou.

 

Přívlastek postupně rozvíjející
Nesouřadné spojení několika shodných přívlastků před podstatným jménem:
Náš hradecký pluk.

Zásada: ukazovací zájmeno – přivlastňovací zájmeno – číslovka – přídavné jméno:

Tato naše první dokončená stránka …
Přívlastek těsný
Bývá nedějový, stojí většinou před řídícím podstatným jménem a je většinou nerozvitý.

Vysoký strom, krásná žena, dobré pivo.

Pokud stojí za řídícím podstatným jménem, bývá rozvitý, ale po jeho vynechání ztrácí sdělení smysl.

Chvíle strávené s milým člověkem nepovažujeme za ztracené.

Dnes máme oběd připravený podle receptu.
Přívlastek volný
Volný přívlastek přináší informaci víceméně samostatnou, takže ji lze beze změny smyslu přesunout do výpovědi jiné.
Jedná se o rozvitý shodný přívlastek, který stojí za řídícím podstatným jménem – vyjadřuje se nejčastěji přídavným jménem nebo infinitivem.
Tato kniha, vydaná ještě před válkou, patří k autorovým největším pracím.

Okouzleně hleděl na Hradčany, kralující pražskému panoramatu.

Měla takový nepříjemný zvyk, stále mluvit o sobě.
Čárka před spojkou a

Čárku nepíšeme:

Před spojkou a, i, ani, nebo v případě, že spojuje věty v poměru slučovacím (Koupali jsme se v rybníku a opalovali na sluníčku.)

Čárku píšeme v následujících případech:

Poměr odporovací (Všichni šli do práce, a já nešel.)
Poměr stupňovací (Hodně cestuje, a dokonce byl i v Himálajích.)
Poměr důsledkový (Byli jsme nemocní, a tak jsme zůstali doma.)
Vložená vedlejší věta (Sestra seděla u ohně, který příjemně hřál, a pozorovala hvězdy na nebi.)
V případě bližšího určení (Pojedeme ne výlet, a to do Českého ráje.)
Vložený výraz (Psal to včera, tj. v pondělí, a odevzdal to dnes.
Čárka ve větě jednoduché a v souvětí
Psaní procent, km apod. v textu.
45 % – čtyřicet pět procent
45% – čtyřicáté páté procento
50 km – padesát kilometrů
50km rychlost – padesátikilometrová rychlost

 

12° pivo – dvanáctistupňové pivo
Bez mezery píšeme také, vyjádříme-li zkratku slovy:
50kilometrová rychlost, 3procentní roztok, 60stupňový úhel
Podobně se píše:
20krát, 20násobný (nikoliv 20tinásobný)
Fonologický – fonetický pravopis
Čeština dodržuje původ hlásek, nikoliv jejich varianty – změny:

Př: od slova koza píšeme 2. p. mn. č: koz, nikoliv kos.

Není to tedy tak, jak slyšíme,            ale podle hlásky v původním slově.

TYP – TIP
Ve slově typ se píše tvrdé y, protože toto slovo znamená představitele nějaké skupiny (lidí, věcí apod.)
Ve slově tip se píše měkké i, slovo znamená nějaké předběžné označení výsledku apod.
Webové odkazy

http://prirucka.ujc.cz

http://cestina.upol.cz/

Literatura
ČMEJRKOVÁ, S.; DANEŠ, F.; KRAUS. J.; SVOBODOVÁ, I. Čeština jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1996.
HAVRÁNEK, B.; JEDLIČKA, A. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1998.
PASTYŘÍK, S.; VÍŠKA, V. Základní jazykovědné pojmy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005.
Pravidla českého pravopisu.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.

Autor: Václav Víška



Zanechte komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.