Pro 07

Voní vám pomněnky?

Přichází jaro a s ním i rozkvetlé louky a stráně. Na jaře se objevují sněženky, bledule, narcisky nebo tulipány. Postupem času se přidávají také ostatní kvetoucí byliny, například pomněnky. Jistě už mnozí přemýšlí o tom, jak souvisí pomněnky s českým jazykem. Odpovídám, že souvisí a velmi. Dokonce může takové nevinné slovo jako je pomněnka způsobit nemalé těžkosti. Zkusme si totiž zmíněné slovo napsat.

A problém je na světě. Píšeme pomněnku s mně [m - n - e s háčkem], nebo pouze s mě [m a e s háčkem]?
Jak je to tedy správně, ptám se? A existuje na podobný jev vůbec nějaký způsob odůvodnění, nějaký algoritmus?

Ve slově pomněnka musíme napsat mně [m - n - e s háčkem]. Toto slovo je odvozené  od slovního základu pomni a patří k velké skupině českých slov se stejným základem jako pomník, domněnka, připomněl, zapomněl, vzpomněl a podobně.  V těchto slovech je třeba napsat mně. Jediné odůvodnění pro „pomněnková“ slova je jejich základ pomni, ale ještě lepší pravidlo je si tuto skupinu zapamatovat.

Jiná situace je se skupinou slov rozumně nebo uzemnění. Jak to bude se zápisem? Tady je třeba pomoci si jiným tvarem téhož slova. Tak například člověk, který jedná rozumně je vlastně rozumný, je tam zřetelná hláska m a hláska n, takže obě tyto hlásky zapíšeme i ve tvaru rozumně.  A pokud nám doma při bouřce všechno probíjí, je třeba celý dům pořádně uzemnění, takže je třeba zavolat odborníka, který zvládne náš dům uzemnit. Opět jsou patrné dvě hlásky m a n.

Naopak slova jako střídmě je napsat pouze a hláskou m. Protože člověk, který jí do polosyta, jí střídmě, je tedy střídmý. Ve tvaru, kterým jsme si pomohli, je pouze hláska m, napíšeme ji tedy i ve slově střídmě.

Hláska ě je v češtině velmi frekventovaná, aby ne, je typicky česká. Měli bychom tedy být na její užívání zvyklí, avšak předchozí případy ukázaly, že v případě, že tuto hlásku budeme chtít použít v nějakém slově a to slovo zapíšeme, problém se objeví. Dalším takovým typickým případem může být, mimo již zmíněných, třeba zájmeno já. Takové obyčejné osobní zájmeno – obyčejné do doby než jej začneme skloňovat. Uvedu příklad: „Přece nepůjdete beze mě? Řekněte mně, proč nemůžu jít s vámi“ Ano, slyšíme vždy mě, ale jak to napíšeme? V prvním případě jsme použili tvar genitivu singuláru, tedy druhého pádu čísla jednotného a v tomto tvaru má zájmeno já tu kratší podobu mě. Případ druhý je v dativu, tedy třetím pádě, tam použijeme tvar delší tedy mně. Je třeba upozornit na to, že kratší tvar je i ve čtvrtém pádě – akuzativu (vidíš mě?) a delší tvar se objevuje ještě v lokále, tedy šestém pádě (řekni jí o mně).

Kdo by si přesto nevěděl rady, může ve druhém nebo čtvrtém pádě použít tvar mne (Nepůjdete beze mne? Vidíš mne?) a v v pádě třetím tvar mi (Řekněte mi).

Závěrem se ptám zda už vám voní pomněnky, nebo ještě preferujete tvarově jednodušší růže?

Autor: Václav Víška



Zanechte komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.