Co tím chtěl básník říci?
V dnešním jazykovém rozjímání bych rád upozornil na jeden jazykový jev, který naši mateřštinu doprovází. Český jazyk totiž velmi hojně využívá takzvaných obrazných pojmenování, kdy mluvčí místo ustáleného výrazu využije pojmenování přenesené na základě nějaké podobnosti nebo souvislosti.
Uveďme si příklad. Řekneme-li o někom, že se křiklavě obléká, jistě nemáme na mysli člověka, jehož oblečení vydává nějaké nepříjemné zvuky. Spíše se nám zdá, že se dotyčný strojí do velmi různorodě barevného oblečení. Použili jsme tedy obrazné pojmenování pro objektivní realitu. Obrazným pojmenováním jsme realitu přenesli na základě podobnosti. Protože výrazné barvy na nás doslova křičí, můžeme o výrazně barevném člověku říci, že je křiklavě oblečen. Pojmenování, které jsme užili, se nazývá metafora.
Kromě metafor můžeme využívat i jiné typy pojmenování. Řekneme-li například, že máme školu od osmi hodin od rána, rozhodně netvrdíme, že jsme vlastníkem instituce zvané škola právě od zmíněné osmé ranní. Spojíme-li si však souvislosti, je jasné, že jsme žáky školy a v osm hodin ráno nám začíná vyučování. Takovémuto pojmenování na základě věcné souvislosti říkáme metonymie.
Zkusme to ještě jinak. Co se skrývá v myšlence „Sešli jsme se pod otcovskou střechou.“ Kde jsme se to vůbec sešli? V místě, kde na čtyřech kůlech stojí střecha nějakého otce, nejspíše našeho? Nikoliv! Všichni jsme se sešli pěkně v teple uvnitř domu, uvnitř našeho rodného domu, tedy otcovského domu, nikoliv pouze pod jeho částí, dejme tomu střechou. Pojmenováváme-li skutečnost tak, že zaměňujeme části předmětu za celek, využíváme takzvanou synekdochu.
No, řekněte, není čeština bohatá na výrazivo? Posuďte sami, co Vám chci sdělit. „Na fotbalovém utkání byla hlava na hlavě.“ Cože jsem na tom zápase viděl? Hromadu hlav? Samozřejmě, že nikoliv, viděl jsem velké množství lidí, ale pouze jsem při popisu skutečnosti použil synekdochu.
Nebo, řeknu-li, že mi doma na zdi visí olej, rozhodně nemám na mysli láhev olivového oleje pověšeného na skobě uprostřed zdi. Určitě budu mít na mysli obraz, který je vytvořen na základě techniky malování olejovými barvami. Jenom jsem si tyto indicie dal do souvislostí, a tedy použil metonymii.
A na závěr se zeptám, jak asi vypadá žena, která běhá jako srnka? Myslíte, že běhá po čtyřech, vrtí přitom ocáskem a střihá ušima? Jistěže ne, taková žena zřejmě běhá velmi rychle, a také bude jistě hbitá, stejně jako srnka, má tedy podobné vlastnosti, takže jsme o ní mluvili pomocí metafory.
Obrazná pojmenování se ještě ve větší míře než v běžné řeči objevují v básnických textech, takže až budete číst poezii, čtěte mezi řádky, najdete tam spoustu skrytého.
Zanechte komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.