Pro 07

Červenější jablko

„Já mám červené jablko!“ „Ne, já mám červenější.“  „Já mám červenější!“ … Hádají se děti v mateřské škole. Paní učitelka je jistě rozsoudí, správně a výchovně posoudí, že obě jablka jsou krásná a na barvě nezáleží, hlavně, že budou chutnat – vždyť obě obsahují potřebné vitamíny.

My se však u zmíněné barvy zastavme. Zda existuje červené jablko, jistě nemusíme pochybovat. Avšak jak je to s tím červenějším? Pojďme si nejdříve pojmenovat jazykový jev, o kterém se budeme dnes bavit. Jedná se o přídavná jména neboli adjektiva. A budeme dokonce konkrétní, protože nás budou zajímat adjektiva jakostní, o kterých je třeba vědět,  že vyjadřují bezprostředně nějakou vlastnost – v našem případě barvu. Mezi tato přídavná jména patří právě slova jako červený, žlutý, ale také nahý nebo oblečený – souhrnně tuto skupinu barev a konečných lidských a jiných vlastností nazýváme adjektivy absolutními.
Proč o tom mluvím? Chci se totiž dostat k jedné funkci přídavných jmen, kterou děti z mateřské školy nesprávně použily. Jedná se o stupňování, jinými slovy o vyjadřování větší míry vlastnosti přídavného jména. Například pes může být velký, jiný ještě větší a jiný úplně největší.

Ze základní školy víme, že se stupňují přídavná jména, která jsou v prvním pádě zakončená na y, avšak také víme, že pouze některá – například slovo velký (větší – největší), malý (menší – nejmenší)a podobně.

A jak je to s naší červenou barvou? Řekli jsme si, že je li něco červeného, je to červené absolutně, tedy nemůže být gramaticky nic červenějšího než červené. Z toho vyplývá, že absolutní přídavná jména se stupňovat nemohou. Pravda, výtvarníci a znalci barevného spektra jistě budou polemizovat, avšak gramaticky s tím nic nenadělají.

Ukažme si to na jiném slovu. Nudista ležící na nudapláži je nahý, a to absolutně – nemá tedy na sobě žádné oblečení. Vedle něho leží druhý nudista, který také nemá nic na sobě, z toho vyplývá, že je také nahý. A rozhodně nemůže jeden z nich být více nahý než jeho kolega.

Nebo Jan Žižka, který přišel o jedno oko, ještě pořád viděl, měl to druhé. Avšak, jakmile přišel i o druhé oko, stal se slepým. Přibral novou vlastnost absolutního charakteru,  to znamená, že už nemohl být více slepý nebo něco podobného.

Vraťme se tedy k našim jablkům. Jak by mohla konverzace dětí v mateřské škole vypadat gramaticky správně? Asi nějak takto: „Já mám červené jablko!“ „Já mám také červené.“  „Ano, oba máme červené!“

Autor: Václav Víška



Zanechte komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.