Slovakismy v českém jazyce
Přátelé, zamýšleli jste se již nad otázkou „českosti“ naší mateřštiny? Narážím na cizí slova, kterými se naše mateřština jenom hemží. Ano, jistě vás napadne obrovské množství anglických výrazů, které český jazyk obsahuje. Avšak cílem dnešního jazykového rozjímání je ukázat, jak ovlivňuje češtinu jazyk nejpříbuznější a češtině nejbližší, tedy slovenština.
K myšlence napsat dnešní jazykový koutek na téma slovakismy v českém jazyce mě přivedla, ač to může znít zvláštně, stránka Hospodářských novin.
Autor článku rozjímá nad rozpočtovým schodkem, který není až tak velké neštěstí… Ptáte se, které slovo v této větě je míněným slovakismem? Nuže, názor na schodek autorovi brát nebudu, ale ona vazba, – která se usalašila v češtině – vida, zase slovakismus, ale tentokrát milý, je nečeská a poněkud zbytečná. Hezky česky by se řeklo, že rozpočtový schodek není velké neštěstí, nebo že není zvláštní neštěstí. Ze zmíněných novin sem se kromě jiného také dozvěděl, že návrh zákona nemá co do činění s … No ano, možná nemá, ale možná netušíte, že výraz mít co do činení s tím či oním je také slovakismus. V českém jazyce říkáme, že věci mají či nemají s něčím co dělat.
Prostřednictvím médií ochotně do češtiny přejímáme výrazy ze slovenštiny, které jsme dříve neznali. Například se dovídáme, že za různé skandály a maléry je na vině to, či ono. Ať ten, onen, to či ono, jisté je, že za řečené maléry nejsou na vině, ale jsou za ně zodpovědní, zavinily je nebo za ně krátce po česku řečeno mohou.
Slovenština nám také pravděpodobně nadělila výraz „z mého pohledu“. Český výraz je „z mého hlediska“. Dále výraz konat, ze slovenského konať. V češtině máme pro tento význam slovo jednat. Anebo výraz zapříčinit – ze slovenského zapríčiniť. Než jsme zapříčiňovali, vystačili jsme se způsobením.
Co s tím dělat? Asi nic. Je to tady, funguje to, rozumíme tomu. Snad se nám tím i obohatil jazyk. Kdo ví, je tomu dobře, nebo zle? Očista jazyka by mohla vést k čístonosoplenám, brnkotruhlídkům a dalším patvarům, které tu už byly v době Národního obrození a rozhodně se neujaly.
Nebyl bych ani proti tomu, přetransformovat do češtiny další slovní dary ze Slovenska, třeba takovou „maškrtu“, tedy pamlsek, lahůdka. A zdá se, že i to je na dobré cestě. Tak si počkejme, východní větry nám tuto zvukomalebnou pochoutku možná zavanou i do Čech.
Zanechte komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.