Ze světa hmyzu
„Celý den mám v hlavě utkvělou myšlenku na sršně!“, pověděl mi můj kamarád Jiří.
I vy se teď asi ptáte, proč právě sršni mu tak zaměstnali hlavu. Nebo mu hlavu zaměstnaly sršně?
Ano, dnešní chvilka s českým jazykem bude věnována jevu, kterému říkáme kolísání mezi gramatickými rody podstatních jmen.
Jiřího zajímalo, který tvar: sršni, nebo sršně, je správný.
Některá podstatná jména vyjadřují v češtině více rodů, a mají proto často v různých pádech dvojí koncovky, jako v našem dnešním případě. Není to sice pro češtinu typické, každé podstatné jméno vyjadřuje většinou jen jeden rod, ale existuje skupina podstatných jmen, u kterých rod není ustálen. Říkáme o nich, že kolísají mezi příslušnými gramatickými rody. Při skloňování pak nabývají dvojích koncovek. Patří sem nejen zmínění sršni, neboli zmíněné sršně, ale například ledoborci, či ledoborce, činitelé, či činitele, koráli, či korály. Při myšlence, že v této chvíli mám docela hlad, napadají mě uzenáči, či uzenáče, sledi, či sledě.
Příkladů je samozřejmě více a jsou přehledně uvedeny v Pravidlech českého pravopisu.
Jak jste si určitě všimli, uvedená slova jsou rodu mužského. Ale k tomu se ještě vrátíme. U rodu ženského a středního není podstatné, označují-li jména bytostí, či věcí. Jejich skloňování je vždy stejné, ať už jde o živou bytost nebo něco neživého.
A teď tedy k zmíněnému rodu mužskému. Některá podstatná jména mužského rodu mohou kolísat mezi životností a neživotností. Je třeba rozlišovat mezi životností přirozenou a životností gramatickou. Pomoci si můžeme syntaktickou shodou. Použijeme ji na našich oblíbených zástupcích hmyzu – ti sršni, nebo ty sršně. Obě varianty jsou správně. Záleží na nás, kterou zvolíme. Té pak musíme pravopisně přizpůsobit celý kontext.
Abychom se ale vrátili k Jiřímu a jeho hmyzím zástupcům: jeho hlavu zaměstnali myšlenkami ti sršni a samozřejmě také ty sršně.
Zanechte komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.